Víš, u mě to není ani tak o značce jako spíš o autě jako takovém. Nemůžu si pomoct, moje automobilové srdce bije pro starý/starší auta mající (dle mého soudu) ještě ducha a charisma, současné "moderní" auto bych si nepořídil snad ani za zlatý prase.

K Oplu jsem se dostal vlastně náhodou při koupi první Omči v roce 2000, pak přišla druhá, hlavní roli však hrálo auto, motor a koncepce, jež mi plně vyhovovala. Když mi druhou Omču těsně před Vánoci 2019 rozbil blbec v Golfu a sháněl jsem náhradu, uvědomil jsem si, že vzhledem ke svým potřebám už nepotřebuju čtvery dveře, z motoru, manuálu a zadokolky jsem však slevit nechtěl. Koukal jsem tedy po E46 kupé s třílitrovým šestihrnkem a manuálem a jak jsem stále brouzdal po německých inzercích, vyskočilo na mě v reklamním okně echt zrovna tohle modrozelené kupé W124!

Vždyť já ani netušil, že se vyrábělo, znal jsem jen sedany a kombíky a už od mého mladšího věku se mi moc líbily, jenže jsem si dycky říkal, že na takový auto finančně nedosáhnu. V době hledání náhrady za Omču náhodou nějaké postradatelné peníze zrovna byly, domluvil jsem se s prověřeným dovozcem, ten dojel auto prohlédnout a projet, podal mi raport a za čtyři dny bylo auto v Čechách. Takže jsem si vůz vlastně nevybral já, naopak mě si vybralo samo auto.
Omega v mém srdci zůstane navždy, bo mi ukázala kouzlo benzínových šestiválců a strávili jsme spolu krásných dvacet let. A mohu-li srovnávat, tož upřímně - současná čtyřka je ještě o něco lepčí...
